Lidství

Velké to téma a velký to slovní pojem. Tak velký a zásadní, že jen málo si uvědomujeme, co vše se v něm skrývá, co vše je v něm obsaženo, co lidem přináší a co nám dává, k čemu nás vyzývá a inspiruje. Lidství je též velkou otázkou pro všechny, kteří se cítí být lidskými bytostmi, lidmi vnímavými svým nitrem, svým citem, který pojem lidství spouští v různých životních situacích, různými způsoby skrze naše chování, naše slova a činy. Odráží se tak v něm naše postoje k životu, k lidem, k přírodě i vyšším hodnotám života. Avšak o tom vůbec nepřemýšlíme, když tento vznešený slovní pojem a úctyhodnou schopnost člověka ve svém projevu prožíváme či spatřujeme kolem nás. Je však varující, jak jemná a přitom tak silná forma slova lidství je často zaměňována a naplňována dalšími slovními pojmy a projevy člověka, které naopak pravé lidství nevyjadřuje a neprojevuje. Není to často záměr, ale jen starý program v naší hlavě, v našem uvažování o věcech, o lidech, o životě. Přitom právě k lidství upínáme svůj zrak i svá přání, když vztahy mezi lidmi váznou, když společnost upadá do prázdnoty a necitlivosti. Snad je to tím, že podvědomě cítíme, že v samotném projevu lidství je mnohem více, že je v něm naděje i odpověď.

Vzpomeňme na situace, kdy jsme směli prožít lidství na sobě nebo pozorovat, jak působí na druhé, nebo když říkáme „zachoval se lidsky", „ to bylo lidské chování". Jsou to věty, které jsme jistě prožili nebo aspoň viděli v dějích, ve kterých se jistě projevil cit, vnímavost, soucit, často i spravedlnost a moudrost. Dá se říci, že vzácné a vznešené vlastnosti člověka přinášející do společnosti harmonii, laskavost, vřelost, soucit, odvahu, statečnost jsou právě chtěny i v našich představách, když směřujeme svůj zrak, svou pozornost k tématu LIDSTVÍ.

Pokud si však položíme otázky, co je to vlastně lidství, jak je lidé vnímají a chápou, kdy je prožívají a kde spatřují, najdeme určité rozdíly a odlišnosti, jež se navíc budou dotýkat i dalších slov a pojmosloví, která k tomu lidé použijí.

Je zřejmé, že bude rozdíl, když bude o lidství vyprávět zdravotní sestra, nemohoucí člověk, slavný herec, zpěvák, úspěšný majitel firmy, řezbář, spisovatel, žena či muž, starší člověk nebo mladý, člověk zaměstnaný či nezaměstnaný. Komu z nich budete věřit a proč? Kdo si získá naši důvěru a souznění?
Lidství se dokonce může v různých národech projevovat různě a zřejmě ne vždy by se nám to líbilo či nás to oslovilo. S tím nutně souvisí určitá zralost člověka, národa, kde lidství může mít velké odlišnosti ve vztahu a v postojích k životu, k jeho prožívání a uvědomování.
Až takto daleko můžeme jít po cestách lidství v jeho různorodém vnímání a prožívání. Přesto všechno, ať už budou odpovědi různého druhu, různými slovy vyslovené, je důležité, aby se aspoň v něčem základním shodovaly, jelikož pokud by tomu tak nebylo, začal by se slovní pojem LIDTSVÍ zeslabovat v jeho účinnosti, ředit nečistými formami, až by se setřely hranice pravého významu tohoto slova i jeho prožitku.
Proto je potřebné říci, že mohou nastat situace, kdy je lidství nepochopeno, jelikož LIDSTVÍ není vždy to, co nám dělá dobře. Není to odevzdanost, není to přehlížení chyb druhých, způsobujících bolest a trápení. A není to, ani bezbřehé omlouvání činů, které způsobují neharmonii, nesoulad či nespravedlnost. Proto nelze LIDSTVÍ zneužívat a dovolávat se ho, když lidé páchají zlo, zradu, křivdu a utrpení.

A však právě zde je velmi tenká hranice, kdy lidé ve svých postojích i slovních vyjádřeních, jako např. „ a vždyť je to lidské", často omlouvají a přecházejí to, co už s lidstvím nemá nic společného. Právě zde na této spodní hranici významu slova LIDSTVÍ, je důležité citlivě vnímat svým nitrem, co už lidské ani lidství není, jelikož bychom tak překračovali hranice významu tohoto důležitého slovního pojmu a způsobili tím velká zmatení a pokřivování vlastností člověka. Navíc bychom zbavovali člověka odpovědnosti za své činy, myšlenky i působení slov, jak je používá, ožívá, kam je nosí a zasévá.

Možná si říkáte, že je to zvláštní, aby LIDSTVÍ s sebou přinášelo i určitý díl odpovědnosti, ale je tomu tak, a to právě ve chvílích, kdy jsme v sobě lidství ani nenosili, ani je nezasévali, ani jím neoplývali. V tu chvíli si totiž musíme položit otázky, co jsme v sobě nosili, co z nás vycházelo ven? A právě zde je ten moment, kdy můžeme cítit jasný rozdíl, co nazýváme lidstvím a co je „lidské". Osobně cítím v těchto slovech velký rozdíl, který by ani nemusel být, ale právě proto, že se v tak důležitých slovních pojmech již překročila hranice jejich významu, nastalo mnoho dalších chyb v našem vyjadřování, prožívání i zušlechťování lidské bytosti. Je důležité na toto upozornit, jelikož se zde projevuje snaha omlouvat, trpět, respektovat, snášet i to, co je nesprávné, nespravedlivé, životu nebezpečné, život ničící a zneužívající.

Vše má své hranice - věta, kterou také známe velice dobře a vztahuje se i k samotným významům slov a slovních pojmů. A však tyto hranice jsou upevňovány ctnostmi, citlivostí, vnímavostí a našimi životními postoji k universálním zákonitostem v celém stvoření. Tyto zákonitosti popsané v různých kulturách, časech i různými lidmi, nám pomáhají stát se opravdovými lidmi. Dá se tak říci, že směrem vzhůru k zušlechťování lidského ducha i lidské bytosti poskytují nezměrné možnosti a příležitosti k vyjádření našich schopností a vlastností naplněných citem, ať už jsme kdekoliv. Jelikož LIDSTVÍ je souhrn niterného prožívání, které skrze naše chování a činy dostává se ven na světlo světa. Může to být soucit, vstřícnost, ochota, slušnost, ale též odvaha, pokora a moudrost, kdy skrze tyto vzácné projevy našeho chování, našeho těla, duše i ducha přinášíme do světa laskavost, lásku, sounáležitost ve vyšší formě, ale také důvěru, naději a zázraky.
Ano, to je pro mne LIDSTVÍ ve své čisté formě, kde se stále znovu a znovu ukazuje naše osoba nosící v sobě i navenek to, co v nás má být uloženo výchovou i našimi postoji k životu, k lidem, k přírodě, a především k ušlechtilým hodnotám lidství, což je cesta ke ctnostem a skrze ně.

Lidství je třeba chránit, rozvíjet, šířit, vychovávat a uchovávat pro další generace lidských bytostí, ať už slovem, obrazem, hudbou a činem, ale především v duši a v duchovní části člověka, jelikož lidství nám bude pomáhat i po tomto životě.
Lidství je krásný děj a prožitek dávající radost, naději i víru, že není s námi vše ztraceno.
LIDSTVÍ je dar, příležitost, poklad na našich cestách do budouCTnosti.

Tento text je  připravovaný do druhého pokračování knihy o slovech